Nightwish, Nightwish, Nightwish...

Už je to měsíc, co jsem se, celá šťastná, že jsem vyhrála lupeny na AZ rádiu, chystala na koncert Nightwish do Prahy. Vpodstatě až před halou T-mobile arény mi začalo teprve docházet, co se bude dít a že FAKT JDU NA TEN KONCERT! To mi zrychlilo tep nejmíň na 250 a to jsem ještě netušila, co mne čeká. Jak jsem dříve jejich songy jen přijímala a jen pár jich bylo, při kterých jsem zpozorněla, tak jsem při tom koncertě úplně jejich kouzlu podlehla. Zatímco dříve to byla pro mne spíš Tarja Turunen & její přicmrndávači, tam jsem viděla sehranou partičku lidí, které to, co dělají, ukrutně baví a dávají do toho všechno. Jak v kterémsi interwiev řekl Tuomas Holopainen, změna zpěvačky je možná připraví o pár fanoušků, ale jistě přivede i pár nových. Já k nim patřím. Koncert v Praze mi připravil zážitek přímo pohádkový a stále ještě ve mně žije. Neuvěřitelně mi dobil baterky, takže je mi ještě dneska krásně. To je vlastně důvod, proč jsem se dala do psaní. Nejsem právě grafoman, ale tak moc překypuju těmi novými dojmy, že mi to nedalo. A mezi moje hudební idoly se neochvějně na přední příčky zařadil Tuomas Holopainen, protože muzika, kterou skládá, mne rozechvívá až do blaženosti (The Poet And The Pendullum, 7 Days To The Wolves). Ty dvě písničky na netu ještě nebyly a album jsem si koupila až po koncertě, takže tam jsem je slyšela poprvé a nestačí mi slova na to, abych popsala, jak úžasný a silný zážitek z nich mám. A, jak už jsem napsala, jako na diváka taky na mne velmi příjemně působil i fakt, že všichni účinkujísí hráli se zjevnou chutí, že je to bavilo, komunikovali s námi i mezi sebou a vládla mezi nimi a mezi námi úžasná pohoda. Prostě jsme si to užívali všichni a bylo to krásné a bylo toho málo. Hned bych šla na další koncert! :-)