Následující řádky si nekladou za cíl býti obsáhlou biografií. Snaží se pouze podchytit některé důležité okamžiky v kariéře jedné z největších a nejdéle fungujících skupin, která měla svého času zcela zásadní vliv na formování populární hudby.

Skupinu založil Brian Jones v Londýně roku 1962. Jeho vliv na kapelu byl však postupem času eliminován ambiciózní dvojicí Jagger - Richards, což uspíšilo jeho odchod a následně jeho smrt v roce 1969. Zakladatel Stones žil rychle a zemřel mladý. Ještě dřív, než naše slovníky poznaly termín 'sex, drogy, rock’n’roll', dokonale naplňoval všechny tři kategorie.

Na počátku kapela vycházela z okrajových žánrů, jakými v té době byly blues a r´n´b. To bylo někdy v době, kdy Beatles potřetí a naposledy odjeli do Hamburku. V tom čase hitparádám kraloval rock’n’roll a dívkám na obou stranách Atlantiku se při vyslovení jména Elvis třásla kolena. Image 'bad boys', jež šla na ruku euforii, optimismu a postoji proti establishmentu vlastní teenagerům, kombinovaná s černošskými hudebními zdroji přinesla kapele ovoce. Úspěchu je třeba jít v ústrety, svůj díl na něm nesl i taktický odklon od rhythm and blues směrem k popovějšímu soundu. Což nelibě nesl Brian Jones, ale tou dobou už pragmatický Mick Jagger přebíral vládu nad kapelou.

V bojovných a opojných letech šedesátých nesli Stones spolu s Beatles pochodeň individuality proti konzervatismu a hráli těmto revolučním rokům hudební doprovod. V té době vznikaly nesmrtelné kusy, tvořící i po čtyřiceti letech opěrný bod koncertů (The Last Time, (I Can't Get No) Satisfaction, Jumpin' Jack Flash, Sympathy for the Devil, Street Fighting Man, Honky Tonk Women, Paint It Black).

Počátek let sedmdesátých s příchutí kokainu byl pro Stones zlatou érou. Natočili zásadní desky kariéry. K bluesovým kořenům přidaly vlivy reggae, country, psychedelii a disco. Postupně se však celá dekáda stále víc ponořovala hlouběji do drogových excesů. Skupinu opustil kytarista Mick Taylor. Keith Richards podstoupil protidrogové léčení. Mick Jagger se začal zabývat více životním stylem celebrity než vlastní hudbou.

Naštěstí jako úspěšný katalyzátor dění uvnitř kapely zafungoval nový kytarista Ron Wood. V roce 1978 natočili Stones desku Some Girls, po drogových letech opět v plné formě s nerozostřeným a novým soundem. V tomto období se kapela definitivně stala součástí hudebního establishmentu, proti kterému se v počátcích kariéry bouřila. Štafetu přebraly nové skupiny, na scénu vstoupil punk a galm rock.

Takřka celá léta osmdesátá prožili Stones v hádkách a roztříštěnosti. Bitva mezi Mickem a Keithem nabyla hořce osobního tónu a stala se vítaným soustem pro média. Jagger se v tomto období raději věnoval vlastní sólové kariéře, což zbytek kapely nesl nelibě - zvláště, když na Mickově formálně sólovém turné dominovaly písničky Rolling Stones v podání doprovodných muzikantů.

Comeback přišel až s deskou Steel Wheels (1989), jež skupina nahrála během pěti týdnů. Nahrávka byla návratem ke klasickému soundu Rolling Stones a zároveň byla jednoznačně nejlepší deskou od konce let sedmdesátých. Bill Wyman, který pozici basisty uvolnil v roce 1993, ve své biografii na toto období vzpomíná jako na dobu znovuobnoveného jiskření mezi Mickem a Keithem.

Od začátku let devadesátých až do současnosti natočili Stones tři studiová alba, vydali tři live nahrávky a jednu kompilaci hitů. Mick se stal šlechticem, na místo kokainu začal užívat rotoped a brát hodiny zpěvu. Keith, věrný své pověsti, dál kašle na všechno a na všechny. Občas vyleze na palmu pro kokos nebo po žebříku v knihovně pro Kafku, nicméně prudké změny polohy mu nesvědčí. Ron se čas od času podívá na dno lahve. Ale přiznejme si, kdo z nás ne. A dobrák Charlie, když má dobrý den, pustí se do swingování s big bandem.

Rolling Stones se za více než čtyřicet let existence změnili z kapely, jež se spolupodílela na důležitých změnách populární hudby, na kapelu, která se stala součástí hudebního businessu. Přestože populární hudbě není souzeno vytvářet trvalé hodnoty, podařilo se pánům okolo velké huby s vyplazeným jazykem zapsat do historie zlatým písmem. I když si o současném megalomanském pozlátkovém pojetí jevištní show můžeme myslet svoje, jeden fakt dvojici Jagger - Richards upřít nelze: pořád dokáží napsat skvělou písničku.

Důkazem toho budiž neděle 22. července, kdy tahle skvěle fungující firma přijede i s celým svým pojízdným cirkusem popáté do České republiky, tentokrát do Brna. Jako předkapela se představí britští The Charlatans.

zdroj: www.i-legalne.cz