V následujícím článku se podrobněji budeme zajímat co nejveseleji o jeden z nejsmutnějších hudebních žánrů - blues. Co je tedy vlastně blues? Blues je hudební styl, který vznikl v afro-americké otrocké komunitě v 19. století v USA. Původem blues je světská hudba, vycházející z náboženských gospelů a spirituálů a celé blues je velmi výrazně ovlivněno africkou hudbou původních národů. Na rozdíl od spirituálů byl v původním blues kladen hlavní důraz na sólový zpěv. Časté bylo používání modelu zvolání-odpověď. Sólový hlas byl později doprovázen hudebním nástrojem, velmi často kytarou.

Slovo blues v angličtině vyjadřuje depresivní, smutný stav, což charakterizuje i mnoho bluesových skladeb. Často se však objevují i skladby s veselým, žertovným či sexuálním obsahem.

Blues dalo přímý základ jazzu, ragtimu, rock and rollu, rocku a dalším stylům západoevropské populární hudby a ovlivnilo i mnoho skladatelů vážné hudby.

Rozlišujeme mnoho typů blues, z nichž většina má svůj název zpravidla podle místa jejího původu nebo největšího rozšíření.

Chicago blues

Chicagské blues má svůj původ v 40. a 50. letech, v době, kdy se velké vlny američanů z venkova stěhovaly do městských oblastí. Ruku v ruce s elektrickou ozvučenou kytarou, která měla stále větší úlohu v hudebním vývoji, byli právě tito 'přistěhovalci' vlastně zdokonaliteli jižanského blues až z jeho jednoduchých kořenů k moderní hudbě. Tito hudebníci se věnovali tvorbě nejrůznějsích bluesových skladeb, přidali bicí, piáno, elektrickou basu a nebo trumpetu, nástroj, který se zanedlouho stane nezbytností k jakékoliv moderní bluesové souhře. Chicagské blues reprezentuje styl elektrických a akustických kytar, který má sice stále pevné vazby k raný počátkům blues, ale jeho forma je více stavěna na hraní po barech a klubech, než na smutné přehrávání na schodech přede dveřmi. Interpreti zastupující Chicago blues: Muddy Waters, Buddy Guy, Otis Rush.

Delta blues

Pravděpodobně nejproslulejší styl akustického country blues, Delta blues, se utvářelo v oblasti delty řeky Mississippi ve 20. letech a stále rozšiřuje svůj vliv po celém světě. Jeho nejznámější představitel Robert Johnson, jeho temným hlasem a pohotovým čilým stylem zakotvil obrázek osamělého a tragického trubadúra jehož jedinou útěchou bylo hrát blues. Sklíčenost ukončila kariéru mnoha původních Delta bluesových zpěváků, ale znovu ožití blues v 60. letech přinesla většinu z nich zpět a pomohla jim vydělat mnohem více známosti, než jakou měli na počátku. Rock 'n' rolloví interpreté jako Rolling stones a Cream byli zásadně ovlivněni rytmickým stylem Delta blues. Interpreté Delta blues: Son House, Bukka White, Mississippi Fred McDowell.

East Coast blues (blues východního pobřeží)

Zahrnuje vše z tzv. Piemont blues - stylu zakládajícíme se na rychlém a melodickém vybrnkávání, a který také ovlivnil ragtime nebo R&B. Související interpreté: Louis Jordan, Blind Boy Fuller, Sonny Terry.

Lousiana blues

Tento směr blues vychází z oblasti Baton Rouge v Lousianě a výsledná podoba má volný a pomalý rytmus s nárazově hrající kytarou v tzv. stylu boogie. Právě tato pomalá tempa dávají Lousianskému blues jak k původnímu blues se vážící styl, tak také neoblíbený a nudný směr. Zástupci Lousianského blues: Nathan Abshire, Guitar Junior, Leroy Junior.

Memphis blues

Často smutné, osamocené a truchlivé, ale v každém případě plně energické a hrou na elektrickou kytaru průlomové blues je jedno z nejrozšířenějších, ovlivňujících a populárních hudebních stylů, které se kdy v několika posledních stoletích vůbec objevily.

Jeho původy jsou v Africe a do Ameriky se dostalo během období, kdy se obchodovalo s otroky. Je to hudba silně psojená s Americkým jihem, kde se hlasitá zvolávání na poli, spirituály a lidové příběhy proměnily v plnohodnotné písně, s banjem a poté kytarou a piánem jako jejich hlavním doprovodem. Struktura těchto písní je velice jednoduchá -- většina klasického blues je založena na 3-akordním, 12-taktovém postupu, který ponechává dostatek prostoru pro spontánní improvizaci -- a slouží jako základy pro většinu dnešní populární hudby. Akustické country blues, často z oblasti delty řeky Mississippi, rozkvetlo během 20. let minulého století, zatímco ve 40. letech už ne akustická, ale elektrická kytara vzala hudbu do nocých, divokých rozměrů (včetně oblastí na sever od Chicaga). I dnes můžeme spatřit, jak bluesoví hudebníci sedí na zápražích a zpívají své blues, ale stejně často jej můžeme spatřit nahlas puštěné v baru. V každém případě i přesto zůstává hudbou, která odráží utrpení, starosti, sváry, ale stejně tak se drží své síly charakteru -- vědomím, že blues se má přímo dotýkat naší pravé duše. K memphiskému blues řadíme např. Robert Johnson, Skip James, Muddy Waters, B.B. King.


Texaské blues

Volný swing proniká do většiny blues v Texasu, a dělá jej více klidnějším než energičtějším stylem než je sousedící Delta blues. Bohatá historie tohoto žánru začíná u písničkářů na počátku let 20., kteří byli často doprovázeni kytaristy a zaznamenávali jejich zpěv složitým zápisem not. Když slavný T-Bone Walker začal zesilovat jeho kytaru během 40. let, rychle zažehnul nový trend v blues. Po druhé světové válce se zvuk moderního Texaského blues rozšířil nejen s novými elektrickými kytarami, ale také jazzovými trumpetami. Později Stevie Ray Vaughn pomáhal udržet Texaské bluesa na scéně během 70. a 80. let jeho kombinacemi blues a rocku a planoucí hrou na kytaru. Představitelé Texaského blues: Blind Lemon Jefferson, Lightnin' Hopkins, T-Bone Walker