Frekvence, s jakou bylo v pátek 8. srpna možné po celé Praze již od časných odpoledních hodin potkávat "máničky" i na první pohled "řadové civilisty" v černých tričkách a mikinách s typickou grafikou a "eddiovskými" motivy, napovídala, že den se třemi magickými osmičkami v datu bude zcela výjimečný nejen pro sportovní fanoušky. Ten den totiž do Prahy již poněkolikáté zavítala legenda klasického britského heavy metalu, Iron Maiden. Pro svoji velkolepou show si kapela tentokrát vybrala nový fotbalový stadion pražské Slavie, který naplnila doslova k prasknutí. Podle odhadů organizátorů bylo přítomno až 38 tisíc fanoušků.

Ti kapele připravili opravdu bouřlivé přijetí a rozhodně - co se fanouškovského nasazení týče - naši malou zemičku před metalovými ikonami reprezentovali víc než dobře.

Iron Maiden se představili v plné síle jako za "starých zlatých časů" spadajících v jejich případě do 80. let. Tomu ostatně napovídal už samotný název aktuálního turné, pro který si kapela "vypůjčila" titul svého zásadního alba Somewhere In Time z roku 1986. Návrat do starých časů to byl vskutku velkolepý.

Poté, co dohrály dvě předskakující kapely (Salamandra a Lauren Harris), mohli fanoušci na dvou velkoplošných obrazovkách sledovat nejprve záběry z dokumentu k aktuálnímu turné včetně záběrů na speciál Boeing 757, nazvaný příznačně Ed Force One a vyvedený ještě v "maidenovském" kabátě. Není bez zajímavosti, že frontman kapely Bruce Dickinson vlastní pilotní licenci na tento typ letadel a dokonce během přesunu na turné tohoto "drobečka" s oblibou pilotuje.

Přesně úderem dvacáté hodiny obrazovky pohasly a z potemnělého jeviště se začal ozývat všem fanouškům kapely dobře známý Churchillův projev z britského parlamentu, jakožto intro ke skladbě Aces High. Publikum začalo šílet a spolu s úderem prvních kytarových tónů výše zmíněné skladby doslova vybuchlo nadšením - současně s výborně načasovanými pyrotechnickými efekty.

Skvěle nasvícenou scénu zdobily plachty s motivy desek těch největších šlágrů 80. let (Poweslave, The Number Of The Beast, Seventh Son Of A Seventh Son, již zmíněná Somewhere In Time), které se střídaly v průběhu show podle toho, z kterého slavného alba skupina zrovna hrála.

V jednu chvíli na fanoušky z pódia výhružně shlížel zleva Eddie coby futuristický cyber-pistolník, zprava torzo Eddieho vytrhávajícího si z útrob vlastní srdce a uprostřed všemu majestátně vévodil důstojný Eddie-faraon.

Následovaly hity jako Running Free, The Trooper, Iron Maiden, The Number Of The Beast, Wasted Years, Run To The Hills, Fear Of The Dark, Moonchild nebo Seventh Son Of A Seventh Son, k nimž kapela v druhé polovině koncertu přidala i některé novější kousky.

Výtečně podanou dramatickou Rime Of The Ancient Marriner doplňoval v pozadí výjev paluby starého škuneru. Skvělý dojem nenarušil ani drobný Dickinsonův výpadek textu, který se baskytarista Steve Harris ihned jal zamaskovat výzvami ke skandování do rytmu vloženého bubenického sóla. Během chvilky se ale Bruce znovu chytil, takže převážná většina skandujících, tančících a hrozících fanoušků si zřejmě ani ničeho nevšimla.

Několikrát samozřejmě došlo i na hrozivou postavu Eddieho v "živém 3D" provedení. Nejprve poletoval nad scénou jako šílený přízrak, později v kostýmu futuristického cyborga v hodně nadživotní velikosti hrozil zbraní všem okolo a běhal po scéně jako smyslů zbavený.

Sympatické bylo, že se po celou dobu netvářil jen jako ukrutně vážná a zlá příšera, ale dokázal všímavého diváka nenápadnými vtípky i rozesmát.

Ale všechno má svůj konec a o přesně naplánovaných show tohoto typu to platí dvojnásob. Těsně před dvaadvacátou hodinou zazněl poslední ze tří přídavků, světla se začala rozsvěcovat a stejně přesně jako koncert začal, tak přesně i skončil. Nutno dodat, že ty dvě hodiny grandiózní show utekly jako voda a domů se po takové rockové náloži chtělo asi jen málokomu.

Praha byla svědkem precizně zvládnutého představení, kterému kromě zmíněné profesionality ze strany účinkujících i pořadatelů nechyběla živelnost a divokost skutečných metalových velikánů, kteří jednoznačně přesvědčili, že ani po více než třiceti letech hraní rozhodně nepatří do starého železa.

Ostatně nadšení neskrývala ani samotná kapela. Bruce Dickinson se na závěr zavázal, že se s novou řadovou deskou se do České republiky opět vrátí. Potom, co Iron Maiden předvedli na Slávii, se máme bezpochyby opět na co těšit.

Autor: Leoš Tichý
Zdroj: i-legalne.cz