Veliká očekávání, která provázejí čtvrtou řadovou desku Coldplay, jsou neblahým důsledkem skutečnosti, že všechna předchozí alba kapely byla v daném čase a v rámci daných okolností bombastickým úspěchem. Překvapivě dobrý debut (Parachutes), úžasná dvojka (A Rush Of Blood To The Head) a přesvědčivá trojka X&Y. Zásadní otázka tedy zní: jaká je čtvrtá deska? Je to propadák, solidní nahrávka držící vysokou laťku, nebo totální bomba, která ohromí svou genialitou? Odpověď je jasná: B je správně. Nezní to jako ta úplně nejlepší varianta, ovšem "držení laťky" znamená v případě Coldplay hodně vysoké hodnocení.

Kdo jiný v hudebním byznysu dokáže stabilně zůstávat na takové úrovni? Není takových mnoho.

V reklamní kampani na tuto desku se hlásá, že jde o velkou změnu. V určitých případech může být takový slogan tahák, ale upřímně řečeno, kdo by chtěl, aby se Coldplay radikálně změnili?

Jejich příznivci jistě ne a těm, kteří je neposlouchají, to asi bude celkem jedno. Navíc skutečnost je taková, že Viva La Vida Or Death And All His Friends nijak extrémně nevybočuje z linie Coldplay, jak je známe. Nechybějí klenuté melodie, hmatatelné emoce, dojemné smyčce ani typický “uplakaný” vokál Chrise Martina.

Hlášky o velkých převratech či latinských vlivech jistě fungují jako dobré promo, ale posluchačům je třeba poradit, aby se nenechali zmást. Coldplay se snažili udělat krok vpřed, zároveň však zůstávají sami sebou, což by měla být dobrá zpráva.

Najali si producenta Briana Ena, a to samozřejmě vybudilo škarohlídy k poznámkám o snahách napodobit U2, ale to už tady bylo, a ne jednou. Enův rukopis je ale znát - především v bohatších a propracovanějších aranžích a širším užití nástrojů, což mnohdy posouvá písničky výš, dodává jim další rovinu, a tudíž vyžaduje důkladnější poslech.

Křiklavé zprávy o tom, jak kapelu zásadně hudebně ovlivnil pobyt v Jižní Americe, a to se odrazí na podobě této desky, asi těžko mohly vést k extrémním očekáváním ve stylu "Coldplay začnou hrát latinu".

Pravda je taková, že tyto vlivy jsou na albu sotva slyšitelné - právě proto, že si Coldplay drží svou tvář a značku. Texty jsou méně osobní a dospělejší a většinou se točí kolem univerzálního tématu života a smrti, což názorně charakterizuje název Ať žije život (aneb Smrt a všichni její přátelé).

Autor: Martina Kotrbová
Zdroj: www.i-legalne.cz